"Věk je jenom číslo"

Naprosto vyrovnaná a v pohodě

6. srpna 2017 v 11:38 | Pisatelka
V sobotu ráno mě vzbudil budík. Znechuceně jsem ho vypla. Bylo osm hodin a mně se vůbec nechtělo vylézat z postele. Za normální situace bych spala třeba do desíti, ale díky máti a jejím intrikám to nešlo. Celá tahle trapná akce za záchranu našeho kuchyňského kohoutku a pověšení zrcadla, které jsem vlastně nepotřebovala mě pěkně štvala. Bohužel to budu muset dnes přetrpět. V kuchyni jsem si uvařila kávu. Dvojčata ještě spala. Seděla jsem u kuchyňského stolu a přemýšlela, jestli je nějaká šance, jak to zrušit. Nic rozumného mě nenapadlo. Mohla jsem klidně zavolat Alešovi č. 2(no nejprve bych musela nějak sehnat jeho telefon), že nebudu doma, jenomže to bych s mámou pak nevydřela. To raději zatnu zuby a přetrpím tu dnešní trapnou situaci. Šla jsem hodit prádlo do pračky. Při pohledu do zrcadla jsem si vzpomněla na Izabelu a její radu. No to určitě. Ona chodí jako ze žurnálu snad i s košem a já si mám obléct tepláky. Zapnula jsem pračku, vyčistila si zuby a přemýšlela co budu vařit. Z kuchyně jsem slyšela téct vodu. Za chvíli do koupelny nahlédl Adam. Rozespale mě pozdravil. "Co ještě nespíš?"
"Žízeň." Odpověděl Adam a šel zpátky do kuchyně. Roztřídila jsem zbytek prádla a šla prohlédnout obsah ledničky. Adam seděl u stolu, popíjel vodu a jedl suchý rohlík.
"To si ho nemůžeš aspoň namazat máslem?" Kývl hlavou, že ne. "Půjdu si ještě lehnout, ale hladný neusnu." Řekl s plnou pusou. Napomínat se mi ho nechtělo. Nechala jsem ho být. Otevřela jsem mrazák a nahlas řekla. "Vepřové kotlety, kuřecí prsa, kuře. Co mám uvařit?" Adam si natáhl nohy na druhou židli a ze sáčku vytáhl druhý rohlík. "Mně je to jedno, třeba upeč kuře. Můžeš i s nádivkou."
Vytáhla jsem kuře a mrazák zavřela. Hodila jsem ho do dřezu a začala ho vybalovat. Pohled mi padl na kohoutek, který opravdu kapal. Když se pustila voda telko to všude kolem, takže mi bylo jasné, že ho bude potřeba asi vyměnit celý. Znechuceně jsem začala hledat polohu, ve které by z kohoutku voda nekapala. Adam snědl třetí rohlík a napustil si další pohárek vody. Jako by mi četl myšlenky řekl. "Ten kohoutek by se měl vyměnit." Naštvaně jsem odpověděla. "Já vím. Dnes přijde opravář."
"Fajn. A nevíš, jestli umí opravit i šuplík?"
"Jaký šuplík zase?" Nechápavě jsem se na syna podívala.
"No můj pod postelí, je nějaký rozklížený nebo co." Přísně jsem se na Adama podívala. "Máš otce, tak proč mu neřekneš. Občas by mohl v téhle domácnosti přiložit ruku k dílu."
"Ale mami, znáš tátu, tohle není jeho parketa."
"Tak si to zkus opravit sám. Když umíš spravit kolo, tak nějaký šuplík zvládneš." Cloumal se mnou vztek, za který ale můj syn nemohl. Můj ex se pořád jen vymlouval. Když jsem potřebovala doma něco opravit, tak jen sliboval, že někoho sežene až mi došla trpělivost a sehnala jsem někoho sama. Kohoutek a zrcadlo jsme řešili dva měsíce. Já z nějakého pitomého důvodu nechtěla ustoupit a pořád čekala až Aleš někoho pošle nebo to přijde a udělá to sám. Ne že by to neuměl. Jenom už nějak za ta léta zpohodlněl. Adam pochopil mou špatnou náladu a šel si zase lehnout. Začala mě pobolívat hlava. Hodiny ukazovaly skoro devět. Musím začít něco dělat. Šla jsem se do ložnice převléct a začala postupně uklízet celý byt. O půl jedenácté jsem dala kuře do trouby. Žádná nádivka dnes nebude. Oloupala jsme brambory a nechala je ve vodě na sporáku. Zrovna jsem vytahovala nádobí z myčky, když se ozval zvonek. Lekla jsem se tak, že mi miska vypadla z ruky. Naštěstí byla nerezová. Proletělo mi hlavou, že jestli je to Aleš, tak jsem přesně splnila Izabelinu radu. Bez šminek a ve vytahaném triku. Opatrně jsem se podívala kukátkem. Za dveřmi stál můj ex. Nadechla jsem se a otevřela dveře.
Kývl na pozdrav a vešel do chodby. Bylo vidět, že je naštvaný na celý svět.
"Děje se něco?" Zeptala jsem se s ledovým klidem v hlase.
"Ty jsi něco poradila Jolaně? Proč se sakra pleteš do věcí, po kterých ti nic není." Ani nečekal na pozvání a šel do obýváku. Otevřel bar a nalil si koňak.
"Ty jsi tady pěšky?"
"Ne, proč?"
"Tak si laskavě nenalévej, když tady máš auto."
Něco odfrkl a sedl si na sedačku. Neměla jsem náladu se s ním vůbec bavit a ani za nic bych nepřiznala, že jsem s Jolanou mluvila. Stejně vařil z vody. Jolanu jsem v týdnu náhodou potkala v drogérii. Ne že bychom byly nějaké kamarádky, ale řekla mi, že už Aleše postavila před hotovou věc. V říjnu začíná studovat. O mně nepadlo ani slovo. A i když jsem Jolanu neměla nijak zvlášť v lásce, tak jsem neměla důvod jí nevěřit, že si náš rozhovor nechala pro sebe.
"Mě tvoje problémy s Jolanou fakt neberou a nechápu o čem mluvíš." Lhaní jsem ráda neměla, ale v případě mého ex to bylo nezbytné.
"Chce jít do školy. Nechápu, kde na takovou kravinu přišla. Má všechno, nepotřebuje studovat, nepotřebuje chodit do práce. Chci, aby byla doma." Zlost a zoufalost v jeho hlase mě pobavila. Tak, tohoto sobce jsem kdysi milovala. Myšlenky se mi vracela do doby, kdy jsem Aleše poznala. Bezstarostný kluk s velkými plány do budoucna. Poctivě jsem si musela přiznat, že sobec byl vždycky, jen jsem to prostě nechtěla vidět. Pak jsme se vzali, přišly děti a nějak nebyl na nic čas. Já neměla na nic čas. Aleš měl svoji práci, své koníčky, svůj čas pro sebe. Já dvojčata, domácnost a hlavně snahu, aby všechno v naší domácnosti fungovalo tak, jak má. Dnes jsem už věděla, že to byla chyba. Nejde udržet vztah, když jeden se snaží až moc a druhému je to jedno.
"Aleši mě opravdu vaše problémy nezajímají. Mám svých starostí dost. Jestli chceš řešit něco co se týká dvojčat, tak prosím, to je totiž naše jediné společné téma."
Jako by mě neposlouchal pokračoval dál. "Je jako rozmazlené děcko. Copak jí nestačí, co jí nabízím. A taky začala mluvit o dětech. Já už žádné nechci, mám dvojčata, a to mi stačí, copak to nechápe?"
Chtěl si nalít další koňak, ale sebrala jsem mu láhev z ruky. "Jsi sobec a vždycky jsi byl. Co jsi čekal, když jsi si našel někoho, kdo se blíží spíše věku tvé dcery. Jolana je mladá a mohlo tě napadnout, že jednou bude chtít vlastní rodinu. A ta tvoje představa, že "TVOJE ŽENA" musí být doma a milostivě čekat, až přijdeš domů je naprosto zvrácená. Žádná normální ženská tohle nedá. Čekat, až si pán udělá čas. Jdi se vycpat Aleši, divím se, že tě Jolana už neopustila dřív a věř mi, že jestli se budeš chovat jako idiot, tak tě stejně nakonec opustí." Bylo mi jedno, jestli zjistí, že jsem s Jolanou mluvila. Už dávno pro mě nic neznamenal. Byl otcem mých dětí, prožili jsme spolu krásné chvíle, ale jeho nevěry to nakonec všechno pokazily.
"No promiň, že jsem si myslel, že mě pochopíš."
"Chápu tvůj strach, že by si byl sám, znám tě, to ty nesneseš. Ale zkus změnit taky něco ty. A teď promiň, ale nemám čas řešit tvoje osobní problémy, musím dovařit oběd." Zvedla jsem se a dala tím najevo, že rozhovor je u konce. Zrovna když si na chodbě oblékat bundu vyšla ze svého pokoje Linda. Usmála se na otce. "Ahoj tati, děje se něco?"
"Ahoj zlato, ne nic, jen jsem potřeboval něco probrat s mámou. Co děláte odpoledne, mám volno, můžeme někam zajít, kino, bazén, co budete chtít." Linda otce objala a pozorně se na něj zadívala. "Fakt můžeš? Já mám volno, Adam asi ne, myslím, že Adriana ztratila zdravý rozum a svolila, že půjde s Adamem do kina." Aleš políbil Lindu na čelo. "Musím utíkat, po obědě si zavoláme. Co ve dvě?"
"Fajn, můžeme si jít zaplavat a pak se ještě někam podívat. Chtěla bych si koupit jednu knihu, tak jestli ti nevadí návštěva knihkupectví?" Aleš přikývl. "Jsme domluvení, ve dvě tě vyzvednu." Znovu ji políbil. Krátce se na mě podíval. "Díky. Zkusím s tím něco udělat." Přikývla jsem, že chápu a zavřela dveře. Linda si mě pozorně prohlížela. "Co se děje. Táta vypadal nějak divně. Vy jste se zase pohádali?" Neměla jsem chuť Lindě něco vysvětlovat. Měla hodně z povahy mé matky a rozhodně ve svých necelých osmnácti letech ještě věci nedokázala správně pochopit.
"Ale nepohádali. Táta se tady jen zastavil. Chtěl vědět jaké máme na dnešek plány. Jolana něco má, tak si říkal, že s vámi někam vyrazí." Už podruhé jsme dnes neříkala pravdu. Kdyby tady byl Adam, tak bych mu klidně mohla říct co tady Aleš chtěl, ale Linda byla jiná, na otci lpěla a pořád doufala, že se k nám vrátí. Jolanu přímo nesnášela. Nechala jsem dceru stát na chodbě a šla zkontrolovat kuře a zapnout brambory. Zrovna jsem zavřela troubu, když mi pípl mobil. Byla to Izabela s jasnými příkazy.
NEZAPOMEN CO JSEM TI RIKALA, ZADNY MAKE UP. UKAZ, ZE JSI NAPROSTO VYROVNANA A V POHODE. ALE POKUD TE NEKDE POZVE, TAK PROSTE BEZ. MAS NA TO PRAVO!!!
Odepsala jsem jen OK. Linda se šla umýt a už nevyzvídala. Pomalu a jistě se mě začala zmocňovat nervozita. Vůbec jsem si nechtěla připustit, že mě Aleš č.2 nějak zvlášť zajímá. Izabeliny rady jsem si vzala k srdci tak napůl. Staré džíny a volné triko, řasenkou snad nic nepokazím a trochu zdravíčka, abych nebyla tak bledá. Teď už jen čekat, kdy se Aleš dostaví. Po obědě je velký pojem. Trochu jsem měla chuť zavolat máti a zjistit co všechno mu vlastně navykládala, jenomže kdybych to udělala, tak bych vlastně dala jasně najevo, že mě Aleš zajímá, a to bylo to poslední, co moje máti potřebovala vědět. Oběd jsem moc nevnímala. Adam něco namítal, že chtěl kuře s nádivkou, ale když viděl, že jsem trochu mimo, tak přestal. Linda si mě podezřele nenápadně prohlížela, takže jsem měla neblahé tušení, že dostala instrukce od máti. Adam se hned po obědě zavřel do koupelny, takže mi bylo jasné, že se chystá na avizované rande s Adrianou. Linda se mě zeptala, jestli potřebuji s něčím pomoc a když jsem řekla, že ne, zavřela se ve svém pokoji. Naskládala jsem nádobí do myčky a přemýšlela, jestli jsem neměla koupit nějaký háček na to zrcadlo. A taky nový kohoutek. Zas za úplného idiota jsem být nechtěla. Hrdost mi ale nedovolila, abych máti zavolala a zjistila něco víc. No co, jestli je tak dokonalý, jak ho vylíčila Izabela, tak si určitě poradí. Ať pan DOKONALÝ ukáže, co umí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama