"Věk je jenom číslo"

Vítání nových občánků do života

23. července 2017 v 19:14 | Pisatelka
Nemám ráda neděle. Vlastně kdo by měl, když druhý den začíná dlouhý týden plný práce a povinností. Je skoro sedm večer, sedím v obyváku, nohy na stole (což nesnáším a dětem za to pořád nadávám) a relaxuji. Rodinné sešlosti mě vždycky seberou spoustu energie. Nakonec akce VÍTÁNÍ NOVÝCH OBČÁNKŮ DO ŽIVOTA dopadla celkem dobře. Hlavně díky Adamovi a tátovi. Honza dnes nebyl ve formě. Táta říkal, že když dojeli do nemocnice, tak jen ten smrad ho nadavoval a táta čekal, že se Honza zase pozvrací. Chudák Alice. Jestli budou chtít ještě jedno dítě, tak doufám, že to se jim objeví doma z ničeho nic. Žádných devět měsíců a porod. Bojím se, že podruhé už by to brácha nepřežil. Máma se držela zpátky. Linda moc nemluvila, asi jí pořád ještě nebylo dobře. No každopádně barvu měla hroznou. I moje matka, která si obyčejně všímá jen mě, se jí ptala, jestli není nemocná. Já dělala, že se mě to netýká a vůbec jsem to nekomentovala. Jen ať Linda pozná. jaké to je, když se o někoho moje máma zajímá. Naštěstí máti nenapadlo, aby pozvala Aleše. Občas jsem měla dojem, že by ho i vzala na milost, jen abych konečně nebyla sama. Povzdechla jsem si a upila čaje. Měla jsem chuť si dát trochu vína, ale dnes jsem to raději neudělala. Linda se pořád tvářila nějak podezřele vážně a v restauraci si mě měřila dost přísným pohledem, když jsem upíjela šampus, který brácha objednal jako přípitek. Naštěstí se rodinná akce moc neprotáhla, Adam šel hrát basket a táta se chtěl dívat na fotbal, takže jsme po třetí byli doma. Linda se zavřela k sobě do pokoje. Nechala jsem ji být. Kolem čtvrté volala Alena.
,,Ahoj," řekla zvesela. ,,Co děti? Doufám, že to dopadlo ok a Linda to přežila."
,,Ale jo, dvojčata jsou v pohodě. Se mnou je to horší." Vzdychla jsem.
,,Copak, tolik jsi toho včera přece nevypila, aby ti bylo blbě."
,,Ale ne, to není tím."
,,Tak co se děje?"
,,Musela jsem dnes absolvovat akci Vítání nových občánků do života a ty moc dobře víš, jak rodinné akce nesnáším."
,,Počkej Alice a malá jsou přece ještě v porodnici a vítání přece nebývá hned, když se dítě narodí. Mám dvě, tak o tom něco vím."
,,To byl krycí název pro rodinný oběd. Měla jsem podezření, že máti chce zase spustit nějakou tu svoji přednášku o mém zpackaném životě, ale dnes se kupodivu držela zpátky."
,,Takže kde je problém?" Zeptala se Alena se smíchem.
,,Já nevím, mám prostě pocit, že se děje něco, co se mě sice týká, ale jde to momentálně tak trochu mimo mě."
,,Aha, a co to má jako být? Že by ti učaroval tvůj včerejší taxikář?"
Takže i Alena si toho všimla. Ale čeho vlastně. Nijak zvlášť jsem včera přece nedávala najevo, že by se mi Aleš č. 2 nějak líbil. Ba naopak, spíš jsem se ho snažila přehlížet.
Alena jako by mi četla myšlenky řekla. ,,To, že jsi ho schválně přehlížela ti nepomůže. Bylo to až moc okaté."
,,Co tím jako chceš říct?" Zeptala jsem se naštvaně. Byla už jako Izabela.
,,Hele nečerti se. Jestli je volný, tak po něm můžeš zkusit vyjet. Myslím, že by nebyl proti. Zdálo se mi, že se mu taky líbíš."
,,Ježíši Ali, už i Izabele jsem řekla, že silně pochybuji, že je volný. To je přece proti všem možným zákonům, aby takový chlap byl sám."
,,No to je sice možné, ale ono je taky proti všem možným zákonům, aby jsi ty byla sama." Veselost v Alenině hlase mě štvala. Ona i Izabela se bavili na můj účet. No od Izabely jsem to jaksi čekala, ale Alena byla jiná, měla jsem dojem, že ta mě víc chápe. Hned jsem jí to taky řekla.
,,Holka moje, když já bych ti to moc přála. Nějakého normálního chlapa."
Teď jsem se zase zasmála já. ,,Ali, už ta kombinace NORMÁLNÍ CHLAP je dost k popukání."
,,Hele brzdi, já jednoho doma mám. Sice je normální jen občas, ale zase pořád lepší něco než nic."
,,No dobře, tak Pavel je asi ta výjimka."
Alena se začala smát. ,,No to určitě, výjimka. Má všechny ty špatné vlastnosti, které nás ženské tak iritují, ale neměnila bych ho za nikoho jiného."
,,Jenže má jednu, která je k nezaplacení. Je ti věrný."
,,Andrejko všichni chlapi přece nejsou záletníci."
,,Klidně jsi mohla říct děvkaři, protože to je přesně to, co si o Alešovi myslím."
Alena se znovu zasmála.
,,Nech ex Aleše být a zkus se začít zabývat tím druhým Alešem."
,,Sakra proč se nemůže jmenovat třeba Emanuel nebo Bohumil nebo nevím jak, proč se musí jmenovat stejně jako můj ex."
,,Jo holka život je někdy prostě takový, dělá si s námi co chce, a nebere na nás žádné ohledy." Zafilozofovala si Alena.
,,No každopádně jsou to zbytečné úvahy. Stejně už se neuvidíme." Rázně jsem uzavřela debatu o panu NEZNÁMÉM. Alena to pochopila a dál už to nechala být. Rozloučily jsme se s tím, že se zítra stejně uvidíme v práci.
Po tomhle rozhovoru jsem měla nutkání zavolat Izabele a nenápadně se vyptat, jestli už mluvila s Milanem. Nakonec jsem to ale neudělala. Samu sebe jsem celý večer při žehlení přesvědčovala, že mě to vlastně vůbec nezajímá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama