"Věk je jenom číslo"

Ráno moudřejší večera

22. července 2017 v 9:37 | Pisatelka
Vešla jsem potichu do bytu a doufala, že dvojčata už dávno spí. Vztek mě sice ještě nepřešel, ale kázání počká na ráno. Byla jsem na ně sice naštvaná, ale taky jsem byla utahaná a chtělo se mi zalést do postele a spát a spát. Z obýváku jsem slyšela zvuk televize. Nakoukla jsem do pokoje. Adam ležel na sedačce a spal. Tiše jsem přešla pokoj a vypla televize. Pak jsem se šla podívat na Lindu. Vešla jsem do jejího pokoje. Spala otočená zády ke dveřím, peřinu zmuchlanou mezi nohama a ruce volně položené na posteli. Nasála jsem vzduch v pokoji, ale necítila žádný alkoholový výpar. Okno bylo otevřené dokořán a u postele stál kýbl a láhev s vodou. Adam se o sestru postaral dokonale. I když se pořád škádlili a byli každý úplně jiný, když o něco šlo, tak drželi pohromadě. Nebyla to jen obyčejná sourozenecká soudržnost, ale bylo to něco, co znají jen dvojčata. To zvláštní pouto, které mezi sebou mají. Tiše jsem zavřela dveře a nechala Lindu v klidu se vyspat. Ráno ji pěkně bude bolet hlava, ale to bude ještě nic proti tomu, co si bude muset vyslechnout, vlastně oba, protože Adam se z toho taky nevykroutí.
Vešla jsem do koupelny a podívala se na sebe do zrcadla. Make up už dávno nevypadal tak, jak jsem si ho před pár hodinami namalovala na obličej. Řasenka byla trochu rozmazaná a po rtěnce nebylo ani památky. Ušklíbla jsem se na svůj obraz v zrcadle a vzala do ruky tampón a odličovací vodu. Automaticky jsem si začala čistit obličej. Najednou jsem si vzpomněla na svého ex. Proč jsme se vlastně rozvedli, proč mi musel být nevěrný a já na to musela přijít. Zamračila jsem se a v duchu si řekla, že už tohle mám přece za sebou. Byla jsem už dávno se vším vyrovnaná a vlastně spokojená. Aleše jsem milovala a myslela si, že spolu zestárneme. Nemohla jsem si vůbec vzpomenout, kdy se všechno změnilo. Měla jsem tolik práce s dvojčaty, domácností a prací, že jsem ty varovné signály jaksi nevnímala. Někdy ji napadlo, že kdyby poslechla Aleše a nešla do práce, tak by to možná všechno dopadlo jinak a oni by se nerozvedli. Blbost, řekla si nahlas. Rozvedli. Aleš prostě měl tendence ji podvádět. Možná se opravdu brali příliš mladí, jak svorně tvrdila její matka i tchýně, ovšem každá z jiného důvodu. Matka nechtěla být tak brzy babičkou, protože to už bylo to poslední stádium a ona se se stárnutím dost těžce smiřovala a tchýně měla za to, že mu zkazila život a kariéru v nějakém velkém městě, kde by dokázal něco úžasného. Co to netušila asi ani ona sama. Jenomže kdyby neotěhotněla, tak by neměli ty úžasné dvojčata, a i když ji dnes vztekli do běla, tak je milovala. Obyčejně byli celkem poslušní. Nikdy moc nezlobili, učili se dobře. No tak Linda víc jak dobře. Vždycky byla premiant třídy, až o ni měla někdy strach, protože jí nepřipadalo normální, že se nedokáže trochu odvázat. No dnes to teda bylo zase až moc. Adam na to, že ho nikdy neviděla se něco učit nebo chystat něco do školy, tak vlastně taky školou proplouval na její vkus až moc bez problémů. Neměla si vlastně na co stěžovat. Tak proč má dnes pocit, že jí něco důležitého chybí, že prostě tohle není konec, že to tak nebude dalších x let. Mohla za to Isabela, ten proklatý večírek. Pořád se jí snaží dokázat, že není normální, aby byla pořád sama. No není jediná. Její vlastní matka se taky snaží jí pořád někoho dohodit. Jenže představa její matky, jak má vypadat dokonalý partner pro její dceru se od představy její dcery sakra liší. Andrea se při vzpomínce na svoji vlastní matku zamračila. Odhodila špinavý tampón do koše a začala si čistit zuby. Cítila se unavená a stará. Už se viděla ve své voňavé posteli. Rodinné problémy a výchovná řeč počká až na ráno. Zrovna když chtěla zhasnout v koupelně vešel dovnitř Adam. Rozespale se na ni podíval.
,,Už jsi doma?"
Překřížila si ruce přes prsa. ,,Ano a jsme zvědavá."
,,Adam znovu zívnul a řekl: ,,až ráno mami, jdu se vyčůrat a pak spát. Teď nejsem ve stavu s tebou vést výchovné debaty."
Andrea se na syna zamračila. ,,Nemysli, že se tomu vyhneš. Opila se sice Linda, ale tvůj podíl viny je víc než jasný."
,,Jo, jo, já vím, ráno prosím. Klidně snesu i tělesný trest, jen když mě teď necháš jít spát."
Andrea se ušklíbla. ,,Mám chuť ti fakt nasekat na holou." Adam se na mámu otočil a usmál se.
,,Ale no tak mami. Ber to z té lepší stránky, alespoň víme, že Lindu nám nevyměnili v porodnici nebo není nějaký nasazený mimozemšťan. Někdy jsem fakt uvažoval, že nechám udělat testy DNA, jestli je to moje sestra."
,,Fakt vtipné," odsekla Andrea, ale úsměvu se už neubránila. V podstatě měl Adam pravdu. Byli tak strašně rozdílní, že i ona se někdy sama sebe ptala, jak je to možné.
,,Jdu spát," řekla rázně. ,,Pokračování ráno, teď jsem příliš unavená, než abych vymyslela přiměřený trest. Pro oba, aby bylo jasno."
Adam přikývl a už nic neříkal. Andrea vyšla z koupelny a zamířila do ložnice. Ráno moudřejší večera. Když si lehala do postele, ještě si vzpomněla, že slíbila holkám, že se ozve, jak přijede domů. S nechutí vstala a šla si pro mobil. Věděla, ale že budou obě čekat, že napíše. Dvě SMS jí řekly, že se nemýlila. Isabela psala stručně a výhružně: JESTLI NAPISES AZ RANO BUDU NUCENA PREHODNOTIT NASE KAMARADSTVI.
Alena byla o poznání mírnější. DOUFAM, ZE JSOU DVOJCATA OK A TY TAKY, KDYBY NECO PIS NEBO VOLEJ KDYKOLIV. DOBROU NOC.
Odepsala oběma. Isabelinu výhružku přešla bez komentáře. Pak konečně ulehla do voňavé postele, a ještě než tvrdě usnula jí hlavou proběhla myšlenka na Aleše číslo dva. Něco nebylo v pořádku. Něco, co řekl nebo udělal, ale už nebyla ve stavu si uvědomit co.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama