"Věk je jenom číslo"

Zpátky do reality

20. srpna 2016 v 9:30 | Pisatelka
Nakonec jsem celou neděli prolenošila. K obědu jsem objednala pizzu, protože ke sporáku jsem se ten den nehodlala ani přiblížit. Proč taky. Moje děti snad nebudou mít žádné trauma, když jednu neděli nebudou mít domácí stravu. Linda se sice moc netvářila, ale nakonec prostřela stůl a něco si s Adamem pořád špitali. Měla jsem podezření, že se to týká mě a mého narozeninového dárku. Ještě teď jsem nechápala, že je něco takového napadlo. Dostala jsem o nich a Aleše pobyt na rodinné farmě s možností naučit se jezdit na koni. Vždycky jsem toužila jezdit na koni, ale těch zvířat se celkem bojím, což samo nejde dohromady. Strávím týden v přírodě. Můžu tam jezdit na kole, chodit po lese a když budu chtít, tak se prý můžu naučit jezdit na koni. No paráda, už vidím, jak padám do bláta nebo ještě hůř, že se na koně ani nevyšplhám. Z představy, jak ležím v prachu mě vyrušil mobil. Volal vyděšený Honza, že musel Alici odvést do nemocnice. Měla na tři týdny rodit a udělalo se já špatně.
,,Nepanikař," snažila jsem se bratra uklidnit. ,,Víš, že měla už delší dobu problémy s tlakem, tak si ji prostě chtějí pohlídat."
,,Jenže já se z toho asi zblázním. Tak jsem se těšil, až se děťátko narodí a teď mám strach."
Můj věčně rozesmátý a bezstarostný bratr měl strach.
,,Klidně dojdi k nám, máme pizzu, vyloženě nedělní oběd a mám tady i pár lahví piva."
,,Díky za pozvání sestřičko, ale musím Alici do nemocnice zavést věci."
,,Jak chceš, ale kdyby jsi chtěl budeme doma, nebo tedy já určitě budu doma. Rozvedená čtyřicítka, co nemá v neděli co dělat," povzdechla jsem si.
,,No já být tebou, tak rychle uklidím a dám se do gala. Máti říkala něco o tom, že se na vás půjde podívat. Má prý pro tebe ještě nějaké překvapení."
,,To ne, já dnes fakt nemám náladu na další kázání, nebo výčitky, jak jsem se včera chovala k Heleně. Říkám to jenom tobě a nikdy nepřiznám, že jsem to řekla, ani kdyby mě mučili, ale můj nejlepší dárek, byl ten zničený Helenin kostým."
,,Hele sestřičko buď v klidu, politý kostým byl hřeb večera a Helena si to opravdu zasloužila. Naše máma je generál, ale Helena ji fakt převyšuje minimálně o dvě ligy."
Začala jsem se smát. Brácha měl pravdu, nakonec po Helenině odchodu ta oslava konečně dostala šťávu, a i naše maminka vypadala ke konci, že konečně pochopila proč občas tak rádi skolíme nějakou flašku. Snad poprvé v životě jsem ji viděla pod vlivem alkoholu a to doslova.
,,Díky za varování brácha, ale doufám, že ji po včerejšku bolí hlava, takže nebude mít náladu na další přednášku."
,,Každopádně bych tomu předešel a zavolal jí," řekl Honza. ,,A já jedu do nemocnice za svou ženou a nenarozeným potomkem. Tak se měj."
Položila jsem mobil na stůl a oznámila dvojčatům, že se sem pravděpodobně chystá babička, tak pokud mají dost rozumu, tak vyklidí pole.
,,My jsme si s Lindou stejně chtěli jít po obědě zaplavat," řekl Adam.
,,Takže mě necháte babičce napospas?"
Linda se na mě usmála a řekla. ,,Ani nevíš s jakou radostí. Ty nás taky nikdy nezachraňuješ, když nám babička dává kázání a rady do života. Jen se šklebíš a přikyvuješ."
,,No ale to je něco jiného. Já už jsem dospělá, mě už máti nepřevychová, ale u vás by se ještě mohl stát zázrak," řekla jsem se smíchem.
Oba se jen zašklebili a šli si nachystat věci na plavání. Já si dala nohy na druhou židli a pokračovala v konzumaci pizzy.
Všechno bylo vlastně fajn. Oslavu jsem přežila bez větší újmy na zdraví i na duši. Měla jsem ten zlom za sebou a vlastně se nic zásadního nestalo. Jsem pořád stejná. Zítra půjdu normálně do práce. Odpoledne se musím stavit na nákup, protože v ledničce bylo prázdno. A že nemám pana ÚŽSNÉHO se kterým bych při svíčkách a následně báječném sexu oslavila svoje kulatiny mi vlastně vůbec nevadí (vadí, ale nepřiznám to sama sobě, natož pak někomu dalšímu, třeba Izabele).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama