"Věk je jenom číslo"

Zdání prostě někdy klame.

22. srpna 2016 v 19:03 | Pisatelka
Na schůzku s Jolanou jsem dorazila pozdě. Nebylo to schválně, ale už od rána jsem nic nestíhala. Prostě takový blbý den. Znáte to, všechno vám padá z ruky, nic nestíháte, nic nejde podle plánu, no prostě jedna velká katastrofa. Ráno jsem zaspala. Normálně mě budík ani nemusí budit, ale dnes musel dokonce Adam. Nemáme malý byt, ale když se ráno motají v kuchyni, koupelně a na záchodě tři dospělí, tak si dovedete představit, jak to asi probíhá. Do práce jsem dorazila až o půl deváté. Šéf byl naštěstí na služební cestě, takže žádné významné pohledy se nekonaly. Ale jak blbě den začal, tak pokračoval. Dopoledne se mi nějakým záhadným způsobem podařilo pokazit tiskárnu, a ještě jsem vylila kávu na jednu celkem důležitou smlouvu, takže jsem ji celé odpoledne znovu přepisovala. A tak zpoždění na schůzku s Jolanou bylo celkem logické vyvrcholení dnešního dne.
Jolana seděla v malé restauraci na náměstí a upíjela džus. Měla nepřítomný pohled, takže mě zaregistrovala až jsem došla ke stolu.
,,Ahoj Andreo. Díky že jsi přišla." Hlas měla tichý. Nějak jsem ji nepoznávala.
,,Ahoj." Sedla jsem si naproti a odložila kabát a kabelku na vedlejší židli. V restauraci téměř nikdo nebyl. Jen vzadu seděl nějaký mladý pár a u baru dva muži, nejspíš šli z práce na jedno. Objednala jsem si čaj a vodu, kávy jsem měla dnes fakt dost. Jolana si hrála s brčkem ve sklenici a bylo na ní vidět, že je trochu nervózní. Vlastně teď když jsem si ji prohlížela zblízka, tak se nějak ztratila ta moje averze. Dokonce i ta prsa neměla tak velká, jak jsem si myslela, no Izabela má rozhodně větší.
,,Tak co potřebuješ?" Šla jsem rovnou k věci. Pořád ještě byla milenka mého muže, takže pro mě nepřítel.
,,Já.... byla bych ráda, kdyby tento rozhovor zůstal mezi námi."
,,No já nemám důvod to Alešovi vykecat." Měla jsem zbytečně přísný hlas, ale nějak to šlo samo.
Na Jolaně bylo vidět, že jí tenhle rozhovor není úplně příjemný. Ani jsem se jí nemohla divit. Bývalá žena jejího současného milence s ní sedí u jednoho stolu a tváří se dost zlostně.
,,Já prostě.....no nemám si o tom s kým promluvit. Kamarádky by to nepochopily," řekla tiše.
,,No jestli si myslíš, že já to pochopím, tak prosím."
Jolana se pomalu nadechla a začala.
,,Chci Aleše opustit. Hodně jsem o tom přemýšlela. Jsme spolu už přes rok, je ke mně hodný, pozorný. Mám se s ním vlastně dobře. Je hezký, vtipný, úspěšný. Kamarádky mi ho závidí. Jenže já nejsem sama sebou. Chtěla bych si dodělat výšku. Jenže on tvrdí, že není důvod. Proč bych měla studovat. Nepotřebuju prý práci. Cítím se jako hezký šperk, který ale večer člověk sundá a uloží někde na noční stolek." Když domluvila měla v očích slzy.
Tak tohle jsem nečekala. Vlastně ani nevím, co jsem čekala. Moc jsem o důvodu schůzky nepřemýšlela. Jolana pro mě znamenala obtížný hmyz, který odeženete, ale on se zase vrátí.
,,Chceš můj souhlas? Nejsi první Alešova přítelkyně, ale s tebou je určitě nejdéle."
,,Nejde o souhlas. Já už se rozhodla. Posledních pár týdnů mám pocit, že se dusím. Už nemám ani práci. Aleš si to nepřál." Hlas se jí třepal.
To by bylo Alešovi podobné. V posledních letech našeho manželství jsem měla pocit, že se mu nelíbí moje aktivity mimo domácnost, jenže já si do toho moc nenechala mluvit. A hlavně jsem mu vždycky vmetla do tváře nějakou tu jeho milenku a on dal pokoj.
,,Když nechceš můj souhlas, tak co po mně vlastně potřebuješ? Upřímnost za upřímnost, mně je jedno, jestli se milenka mého muže jmenuje Jolana nebo nějak jinak. Dnes už mě jeho milostný život vůbec nezajímá."
,,Já jen....Aleš tě považuje za velmi rozumnou a hlavně někoho kdo stojí nohama pěvně ne zemi a jak on říká, nezažil prý, že by tě něco opravdu zlomilo." Její hlas zněl čím dál zoufaleji.
Zlomily mě jeho nevěry a moc dobře to věděl.
,,Chtěla bych slyšet názor někoho nestranného. Aleše znáš, já prostě nevím, jestli dělám dobře. Časem chci děti, ale teď bych si chtěla dodělat tu výšku, jenže on má pocit, že když začnu chodit do školy, tak na něj už nebudu mít čas."
Aleš uměl být majetnický, to jsem věděla z vlastní zkušenosti. Jenomže já se jen tak nedala, většinou to skončilo ostřejší výměnou názorů, ale nakonec ustoupil a já si prosadila svou. Vzpomínka na to, jak jsme se pohádali, když jsem chtěla jít po mateřské do práce mi běžela v hlavě. Týden se se mnou nebavil. Dokonce spával i v obýváku. Nebylo mu to nic platné.
,,Zkoušela jsi si s ním o tom promluvit?"
Jolana přikývla. ,,Poslední tři měsíce neřešíme nic jiného."
,,Možná má pocit, že když začneš chodit do školy, tak se kolem tebe budou pohybovat kluci v tvém věku a ty prostě zjistíš, že on je pro tebe starý."
,,Ví, že mě moji vrstevníci nezajímají. Miluju ho a on o to ví. Jen chce, abych seděla doma a čekala až přijde z práce. Jenže mně to nestačí. Potřebuju něco dělat."
,,Jolano v tomhle ti asi nepomůžu. Přece nechceš, abych za ním šla a prosila ho ať tě pustí na školu?"
,,Ne, to mě ani nenapadlo."
Ještě že tak. Vůbec jsem neměla chuť to s Alešem rozebírat. Svým způsobem mně bylo Jolany líto. Zdálo se, že Aleš pro ni opravdu hodně znamená. Taky pro mě kdysi moc znamenal.
,,Tak co po mně vlastně chceš?"
Jolana chvíli váhala. Těkala pohledem po místnosti, jen aby se mně nemusela dívat do očí. Byla hezká, až moc hezká. Světle hnědě vlasy po ramena, hnědé oči, prostě milá holka s hezkou postavou i tvářičkou.
Podívala se mi do očí a řekla. ,,Jak jsi poznala, že Aleš někoho má?"
Ta otázka mě zaskočila. ,,Já vlastně ani nevím, než jsem ho načapala s tou děvkou na tom parkovišti, tak jsem vlastně nic netušila. Možná tušila, ale ty jasné signály jsem prostě ignorovala. Byla jsem zbabělec. Nechtěla jsem, aby nás, mě opustil." Byla to pravda. Vždycky, když mě ta myšlenka jen napadla, tak jsem ji rychle zahnala pryč. Nakonec to byla léčba šokem. Ze dne na den se všechno změnilo.
,,Já si myslím, že někoho má. Nějak to cítím. Nemám žádný důkaz, jen ten pocit."
Nechtěla jsem jí říkat, že někdy ty pocity jsou víc než důkaz. Prostě nějaký šestý smysl. Jenomže ať byla Jolana jaká chtěla, hloupá nebyla určitě. Za to jsem se jí musela v duchu omluvit. Vždycky jsem ji považovala za takovou mladou husičku, co si našla prachatého staršího chlapa (no prachatého, to přeháním). Ale já jsem se jí vlastně nikdy moc nezabírala. Byla další v řadě, i když je pravda, že s ní byl Aleš nejdéle. Nebyla důvodem našeho rozchodu, ale i kdyby, já už k Alešovi dávno nic necítila, takže mi to bylo vlastně jedno. Jenomže jsem si musela přiznat, že to bude asi normální ženská, a ještě k tomu i docela chytrá a hodná.
,,Vím, že to bude znít asi dost blbě, ale nejlepší bude, když na něj uhodíš. Není to hezké, když tě chlap podvádí s jinou, věř, že vím o čem mluvím."
,,Nechci se ponižovat tím, že mu polezu třeba do mobilu. Nikdy jsem to neděla, přijde mi to nedůstojné nás obou."
,,Když to zjistíš, ať už z mobilu nebo když ti to přizná, bolet to nebude míň. Možná ti to ale usnadní to tvoje rozhodování." Namítla jsem.
,,Jenomže já bych s ním chtěla zůstat a zároveň si dodělat školu." Vzlykla a utřela si slzy.
,,Dej na mě a promluv s ním. Zbytečně to neodkládej. Ale jestli ti můžu radit, tak slzy na něj neplatí. Nesnáší, když ženská brečí." Dopila jsem čaj.
,,A ještě něco. Dej mu nůž na krk, narovinu mu řekni, že když bude proti škole, tak ho prostě opustíš. Vím, že to není jednoduché, ale znám ho. Kde by takovou druhou hledal." Tu poslední větu jsem ani nemyslela tak vážně, jako jsem chtěla Jolanu trochu potěšit. Aleš určitě neměl nouzi o obdivovatelky. Jolana se smutně usmála.
,,Díky, ale obě víme, že by ji našel hned. Možná už má i nějakou v záloze."
Kývla jsem na číšníka, že chci zaplatit. Jolana ale trvala na tom, že pozvala ona mě. Před restaurací nastalo trapné ticho. Jolana se na mě usmála.
,,Andreo ještě jednou děkuju. Mohla jsi mě poslat k šípku."
,,To mohla, ale zvědavost je mrcha," řekla jsem s úsměvem.
Jolana kývla. ,,Dám na tebe, buď bude mít doma školačku, nebo si večeře může vařit sám."
Ta představa mě pobavila, Aleš dokázal připálit i čaj. Rozloučily jsme se a já jsem z nějakého sobě neznámého důvodu řekla Jolaně ať mně dá vědět, jak to dopadlo. Zdání prostě někdy klame.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama