"Věk je jenom číslo"

Tak to mám konečně za sebou .....

19. srpna 2016 v 20:30 | Pisatelka
Tak to mám konečně za sebou. Je po oslavě. Ležím v županu u televize a piju čaj. Poprava se sice nekonala, ale i tak to bylo celkem trapné odpoledne. Když jsem s dětmi dorazila do nejlepší restaurace ve mestě, většina gratulantů už tam byla. Jak jsem si naivně mohla myslet, že to bude malá oslava v rodinném kruhu. Nevím, co tím můj ex sledoval, ale pozval nejen naše, ale i mého bratra s manželkou, nechyběla Izabela, která opět nezklamala a navlékla si na sebe minišaty, které jí byly minimálně o číslo menší a při každé příležitosti všemu mužskému osazenstvu ukazovala hluboký výstřih. V těsném závěsu za ní, co se róby a výstřihu týká ji stíhala prsatá milenka mého muže Jolana. Budu si muset s Izabelou vážně promluvit, protože jestli se s tou krávou domluvila, tak ještě uvidí. Já jsem přece její dlouholetá kamarádka. Aleš nezapomněl pozvat i své vlastní rodiče, což byla rána pod pás, protože moje tchýně mě neměla ráda od začátku a po rozvodu mě nesnášela ještě víc. Vůbec nebylo podstatné, že milenky měl můj drahý a vlastně se chtěl rozvádět on. Nakonec mi vyčetla, že kdybych byla lepší ženou, tak by její Alešek rodinu určitě nikdy neopustil. Po třetí dvojce bílého jsem jí s klidem do očí řekla, že kdyby neopustil on nás, tak já jeho určitě, protože ty jeho zálety mě už přestaly bavit. To se jí velice dotklo, protože její jedináček byl polobůh (aspoň v jejích očích) a já obyčejný plebs.
,,Víš přece moc dobře, že jsem se snažila naše manželství zachránit," řekla jsem vztekle. Helena se na mě podívala a zamračila se. ,,Podívej se moje milá, kdybych měla z každého sebemenšího problému dělat vědu, taky by mi manželství asi nevydrželo. Copak jsi se měla špatně?" zeptala se s údivem v hlase. V ten moment jsem věděla, že společná oslava mých narozenin byl blbý nápad. V hlavě mi běželo hlavně klid a žádné scény na veřejnosti. Pomalu jsem se nadechla a odpověděla. ,,Ne špatně jsem se neměla. Po hmotné stránce bylo všechno ok. Ale tvůj milovaný Alešek střídal milenky jako ponožky a moje trpělivost má taky své meze. Je to děvkař, vždycky byl a asi i bude." Helena zbledla, ale než stačila něco říct, tak jsem pokračovala.
,,Nebo si myslíš, že je normální mít partnerku, které je 22, když mu je už skoro 43?" Tu otázku jsem skoro křičela. Periferně jsem viděla, že Aleš pochopil, kam se zase a opět naše debata s jeho drahou matinkou otáčí a jde jedné z nás na pomoc. Moje matka už byla zelená vzteky, protože cítila že takhle oslava spěje k veřejnému trapasu. Táta seděl u stolu a řešil něco s mých bratrem Honzou a bývalým tchánem. Mezi nimi seděla Izabela a její výstavní výstřih. Když táta uslyšel, že křičím na svou bývalou tchýni, tak rychle hledal pohledem svoji ženu, protože snad on jediný pochopil, že je to věc mezi námi dvěma a nikdo jiný by do té debaty neměl vstupovat. Ke smůle všech se tak ale nestalo. Aleš mě vyzval ke klidu, takže se vlastně technicky zastal své matky. To mě ještě víc rozpálilo.
,,Andreo prosím nech toho. Nedělej tady scény." Jeho hlas byl tichý. Položil mně ruku na rameno a pokračoval.
,,Nebudeme tady hrát lidem divadlo." Pomalu jsem se nadechla a sykla.
,,Jestli nechceš scénu, tak laskavě řekni své matce, ať mě přestane neustále obviňovat z toho, že já můžu za to, že naše manželství nevydrželo." Hlas mi vzteky přeskakoval.
,,To tady teď přece nebudeme probírat," řekl Aleš a blýskl po své matce očima.
Jenomže Helena, když je v ráži, tak se nedá zastavit. Nadechla se a ledovým hlasem pokračovala.
,,Alešku jen si to přiznej, že jste se s Andreou k sobě nehodili. Kdyby, jste se hned nevzali a neměli děti, mohl jsi to někam dotáhnout. Nemusel jsi se zahrabat tady."
Aleš se nadechoval, ale nakonec nic neřekl. Nikdy nic neříkal. Pokaždé, když nás jeho matka navštívila neopomněla mi připomenout, že díky mně a dětem se Aleš zahrabal tady v tomhle malém městě a neudělal velkou kariéru někde minimálně v Brně nebo možná až v Praze. Jako projektant má firmu, která celkem dobře prosperuje a on, jak vždycky říká Izabela je už hezky za vodou. Jenomže to jeho drahé matince nestačí. Nikdy jí nic nebylo dobré. Byla jsem rudá vzteky. Zkazit mi vlastní oslavu to byla tedy opravdová drzost. Aleš je pozval víceméně ze slušnosti, tak mi to aspoň řekl, když jsem se zeptala, co tady dělají jeho rodiče. Moc jsem mu to nevěřila, spíš mě napadlo, že se jeho matka pozvala sama.
,,Tohle je moje oslava Heleno a byla bych ráda, kdybychom téma mého manželství už nadobro nechaly být. Jsem s tvým synem už pět let rozvedená, takže mu nebráním a nemůžu kazit žádný kariérní postup. A mimochodem, pokud vím, tak tohle je za těch pět let už jeho pátá nebo šestá přítelkyně. Nějak jsem to dávno přestala počítat. A hlavně každá následující je mladší než ta předešlá." Teď už jsem opravdu křičela a bylo mi to jedno. Na trapasy ve svém životě jsem zvyklá. Prsatá Jolana červenala vzteky a moje máti vypadala, že každou chvíli zkolabuje. Adam a můj brácha se evidentně dobře bavili, zato Linda se tvářila smrtelně vážně. Izabela teď seděla mezi mým otcem a tchánem a všichni tři se něčemu smáli a rodinné divadlo vůbec nevnímali. Zrádkyně jedna. Tohle si s ní ještě vyřídím. Přestala jsem vnímat Helenu, takže jsem slyšela už jen konec věty.
,,.......a ve finále ti tu oslavu ještě zaplatil."
A to byla poslední kapka do mojí beztak už přeplněné nádrže. Prudce jsem vstala až židle za mnou spadla. Nohou jsem vrazila do stolu a láhev červeného se převrátila Heleně do klína. Vyjekla a mě v tu chvíli proletělo hlavou, že ten drahý kostýmek, co má na sobě už nikdy nevyčistí. Helena začala křičet, že jsem to udělala schválně. Bylo mi to jedno. Aleš byl bledý vzteky, ale k mému úžasu zavolal matince taxi a ona celá zlostná odjela. Za normální situace bych už asi spustila vodopád slz, ale tři dvojky vína udělaly své. Nalila jsem si další (sama, což prý dělají už jen zoufalci nebo alkoholici) a sedla si k tátovi, tchánovi a Izabele. Nejlepší obrana je útok a ten můj spočíval v tom, že jsem dělala, že se nic nestalo. Moje matka si proti všem svým zásadám nechala přinést koňak. Bez přítomnosti mojí extchýně nakonec oslava pokračovala v celkem veselém duchu. Máti sice moc nemluvila a metala pohledem jeden blesk za druhým, ale nakonec díky Izabele, Honzovi a vlastně i dvojčatům jsme se i nasmáli. Moje švagrová Alice donesla i kytaru, takže došlo i na zpěv. Dokonce jsem si přiťukla i s Jolanou a zjistila, že asi nebude až taková kráva, za jakou jsem ji považovala. Vydrželi jsme sedět a klábosit skoro do jedné po půlnoci. Musím uznat, že nakonec to byla celkem vydařená oslava mých čtyřicátých narozenin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama