"Věk je jenom číslo"

Maminka ví všechno nejlíp!

21. srpna 2016 v 20:59 | Pisatelka
Ve středu odpoledne volala máti. Zrovna jsem v práci vypínala počítač a doufala, že si dnes udělám večer jen pro sebe. Linda měla jít do kina s partou ze třídy (pro mě celkem příjemné překvapení, že konečně pochopila, že není jen učení) a Adam měl jít se spolužáky hrát basket. Takže jsem se těšila na klidný večer u televize a sklenici vína. Musela jsem zavolat Izabele, že zítra žádné cvičení nebude. Přiznat, že mám domluvené kafé s Jolanou bylo sice pod moji úroveň, ale Izabela by se to stejně dozvěděla, protože s kým jiným bych měla oslavit, že manžel pustil k vodě prsatou mladou Jolanu. Nebo ještě lepší by bylo, kdyby ona opustila jeho? Izabela to vzala celkem sportovně, a nakonec byla i ráda, protože může strávit večer v náruči mladého fotbalisty, zrádkyně jedna. Když jsem uslyšela vyzvánění, které hlásilo, že volá máti, tak jsem chvíli dělala, že to neslyším.
,,Ty to nezvedneš?" zeptala se mě Alena, kolegyně, která zrovna od šéfa nesla nějaké papíry.
Znechuceně jsem sáhla po mobilu.
,,Ahoj mami," řekla jsem zvesela.
,,Ahoj Andrejko. Co máš v sobotu v plánu?"
Můj radar signalizoval "pozor past". Znám svoji mámu celkem dobře, takže když mi řekne Andrejko, tak má něco za lubem.
,,Co potřebuješ mami?"
,,No víš, moje známá má známou a ta má syna, který se právě rozvádí a tak jsme si říkaly, že bychom vás seznámili." Na jejím hlase nebyla znát ani špetka ostychu. Moje máti a ostych, fakt dobrý vtip.
,,Děláš si ze mě srandu?"
,,Andreo moc dobře víš, že já nikdy nevtipkuji." Úplně jsem viděla ten její přísný výraz. Jasně, že nikdy nevtipkuje, hlavně, když se to týká mě.
,,Nepůjdu na žádné rande naslepo, na to hned zapomeň." Snažila jsem se, aby můj hlas zněl klidně, ale ve mně to pěkně vřelo.
,,Přece si ho hned nemusíš brát. Stačí jen, že půjdeš mezi lidi, vyjdeš si s někým opačného pohlaví. A třeba dojde i na sex." Pokračovala moje máti klidným hlasem.
No já snad špatně slyším, ona řekla sex a nahlas. Tak to už značí, že je máti v koncích. Pokud se snižuje k takovým návrhům.
,,Jsi stejná jako Izabela. Podle ní taky všechno vyřeší sex."
,,Moc dobře víš, jak to myslím. Už by si konečně měla přestat truchlit po Alešovi. Stejně za to nestojí."
Truchlit po Alešovi? No to mě teda rozesmálo.
,,Mami jestli si myslíš, že pořád ještě chci Aleše, tak to se teda sakra mýlíš. Ten už mě vůbec nezajímá, teda jako chlap. Ani kdyby byl poslední na světě. Tohle už je pěkně dlouho za mnou."
,,Tak proč jsi pořád sama?"
Logická otázka mé matky ovšem nestála za odpověď, tedy pravdivou odpověď. Nemůžu jí přece říct, že i když je mi čtyřicet, tak si pořád myslím, že někde existuje normální chlap, který mě sice nemusí nosit na rukou, ale nebude mně
zahýbat a bude se mnou, jak trefně podotkla Izabela i když budu mít rýmu. V překladu to znamená, že nebudu namalovaná, učesaná, no prostě taková, když se ráno podíváte do zrcadla a máte pocit, že s tímhle obličejem fakt nemůžete mezi lidi. Tohle jsem nahlas ale neřekla.
,,Nenapadlo tě, že to takhle prostě chci, že mně to tak vyhovuje." Lež jako věž!
,,Nebuď směšná. Nejsi stavěná na to být sama." Tón matčina hlasu jasně naznačoval, že to je bez diskuse. Já jsem ovšem v žádném případě neměla zájem strávit sobotní večer se zoufalcem, který se právě rozvádí a bude mně unavovat řečmi o manželce a jejich nevydařeném vztahu. Na to opravdu nemám.
,,Je mi líto mami, ale já už v sobotu něco mám a nebudu to rušit." Zase jedna velká lež.
,,Nelži. Co ty můžeš mít v sobotu večer. Pokud nebudeš ležet u televize sama, tak maximálně budeš ležet u televize s Izabelou."
Nechtěla jsem se hádat. Lhát taky ne, ale v některých situacích prostě nemáte na výběr. A tohle byla zrovna jedna z nich. I kdybych měla chodit večer sama po městě (no to určitě, má pršet), tak prostě nějaký program vymyslím, jen aby se máme nedozvěděla, že jsem lhala. A vůbec je teprve středa a do soboty se může stát zázrak a já pana ÚŽASNÉHO třeba ještě potkám. Zázraky se přece stávají (no určitě zrovna mně...ha, ha).
,,Mami vážně nemůžu a hlavně už mi žádného chlapa nehledej."
,,Já to s tebou myslela dobře. Je to dobrá partie, opravdu sympaťák." V mámině hlase bylo znát, že se zlobí. Ale ať, není mi patnáct, aby mně musela řídit život.
,,Promiň, ale už musím utíkat, měj se, zavoláme si, pá."
Ani jsem nečekala až odpoví a položila jsem telefon. Zavoláme si znamenalo, že zavolá ona mně. Popadla jsem kabelku, kabát a utíkala pryč z kanceláře. Ještě mě čekal nákup a večeře. No prostě zase jeden parádní večer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama